Atelier duše 9.

9. května 2012 v 16:33 | ondina |  Povídky
Oteplilo se. Jako kdyby někdo otevřel dveře větru vanoucího z pouště.
Nacházíme se v galerii umění Los Angeles County Museum Of Art, kde jsou vystavována Rembrandtova díla. Jsem tak nadšená, že si tyto skvosty můžu užít společně s Michaelem.

"Tohle je portrét Saskie*. V Amsterdamu se Rembrandt usadil v rodině zámožného obchodníka Hendricka van Uylenburcha, kde založil malířskou dílnu a učil žáky výtvarnému umění. V rodině navázal známost s mladou Saskií, obchodníkovou neteří, která ho zavedla na cestu společenského života," vyprávím Michaelovi příběh snad každého z obrazů…


Na výstavě obrazů v LACMA mi Linda vypráví příběh snad každého z nich. Hovoří o nich s úctou a nazývá je vznešeně objets d´art. Jen doufám, že mě pak nevyzkouší, protože kromě podmanivé melodie jejího hlasu nedokážu vnímat nic. Jdeme k dalšímu obrazu a já si všimnu, že se na mě dívá svůdná černovláska. Místo obrazu a výkladu Lindy se najednou soustředím na ni. Jde přímo k nám.

"Dobrý den, slečno Jeanette!" Promluví sexy černovláska k Lindě. Vůbec ničemu nerozumím.
"Dobrý den! Vidím, že jste se také přišla podívat na tyto Rembrandtovy skvosty, Xisco." Odpoví Linda.
"Ano," odpoví a lacině si prohrábne levou rukou svou černou hřívu. Neunikne mi flíček, který má v levé dlani. Připomíná malý kvítek.
"Když jsem Vás tady uviděla, chtěla jsem Vás pozdravit!" Rozloučí se s Lindou. Kráska se na mě provokativně podívá a zářivě usměje, když mě míjí. Její oči jsou zvláštní, chladné, stejně jako její snad až sněhobílá sametová pleť. Je opravdu velmi přitažlivá. Jako bych ji už někde viděl...
"Tobě nevadí, Michaele, svádět slečnu přímo před mýma očima?" Linda je asi trochu nazlobená.
"Nikoho jsem nesváděl," v klidu svému andílkovi odpovím.
"Michaele, svlékal jsi ji očima," poznamená. To už nevydržím:
"Podívej se mi do očí, Lindo a spatříš v nich sebe. O nějakou černovlásku zájem nemám."
Je šíleně sexy, když se zlobí. Pohladím Lindu po tváři a usměji se na ni. Cítím, že jihne potom, co jsem před chvílí vyslovil.
"Ještě jsi mi neukázala úplně vše, " změním raději téma.

Když si dostatečně užijeme těchto uměleckých pokladů, Michael mě pozve k sobě domů. Není až tak pozdě, proto jeho pozvání ráda přijmu. Ještě jsem Michaela nenavštívila.
Jeho byt je krásný, prostorný, plný světla. Dýchá na mě všude klid a Michaelova vůně. Líbí se mi tady. Michael rozdělá víno, vezme poháry a dojde za mnou. Posadíme se na pohodlný gauč. Nalije víno do pohárů a jeden mi podá. Přiťukneme si. Víno má lahodnou chuť. Michael mi vezme pohár z ruky a spolu se svým ho postaví na stolek před námi. Přiblíží se ke mně a políbí mě. Ocitnu se v jeho objetí. Stále mě jemně hladí, jeho štíhlé prsty mi něžně probírají snad každičký pramen vlasů. Zcela se mu oddávám. Jsem schoulená v jeho náruči, jeho vůní jsem doslova omámena. Michael mi tiše povídá o sobě a Susan. Chci vědět o jeho životě vše a Susan byla jeho důležitou součástí. Pochopila jsem, že ji Michael miloval a Susan ho opustila kvůli děsně sexy právníkovi. Nechápu, nikdo nemůže být víc sexy jak můj Michael. Ano, MŮJ Michael.
"Je mi to líto, Michaele," špitnu a zvednu pohled k mému příteli. Ale odpoví mi, že jemu ne, jinak by nepotkal mě. Usměji se na Michaela a políbím ho. Polibek mi opětuje.
Zadívá se mi do očí. Je nebezpečný, pomyslím si. Věnuje mi dráždivě teplý úsměv, který tolik slibuje. V takové chvíli žena obvykle roztaje, změkne, zjihne. Opět mě políbí a jeho jemné ruce cítím na svém těle. Zpanikařím.
"Ne," vykřiknu a vyprostím se z Michaelova objetí, přímo vystřelím z gauče, sáhnu po své bundičce a kabelce a utíkám pryč. Slyším, jak za mnou Michael volá… Zastavím se udýchaná až někde na cestě, kde si vezmu taxi a dorazím zpět do svého bytu. Jen, co se za mnou zavřou dveře, sesunu se k zemi. Hlavu složím do dlaní a pláču. Na zem tiše padají černé perly z mých očí.. Jsem tak hloupá. Selhala jsem. Právě teď jsem Michaela ztratila.

"Lindo, no tak počkej, maličká," volám za ní, ale utekla. Proč jsem se jen neovládl? Sáhnu po mobilu a vytočím Lindino číslo. Lindo, vezmi to, prosím. Ale je nedostupná, má mobil vypnutý. Mám o ni strach. Všechno jsem pokazil.

Po třech dnech:

Snažím se Lindu kontaktovat, ale vyhýbá se mi. Mám výčitky, lituji toho, že jsem ji zklamal a ztratil tak hloupým způsobem. Chci ji poprosit za odpuštění a ještě o jednu šanci. Nikdy mi na nikom tolik nezáleželo.
Stále dokola studuji složku s Draculovým případem. Už nepočítám, kolikrát jsem jednotlivé výsledky testů prošel. Nenacházím nic zvláštního. Zadívám se na rozbor krve, který zbyl v těle oběti. Oběť byla zdravá, tak proč brala glukózu? Náhle mi to dojde, vše začíná dávat smysl. Jediné možné vysvětlení glukózy a chybějící krve u oběti je...
"Mám to," a utíkám za Bellou. Poprvé za tři dny se třošku pousměji, i když tento úsměv šťastný rozhodně není.

Probíhá další z mých hodin kreslení. Zatímco uhly mladých budoucích umělců zachycují na výkresy jejich fantazie, ta má se ubírá zcela odlišným směrem. Projdu místnost, u každého se zastavím, abych poradila či upozornila na možnou chybu a upřesnila jednotlivé tahy. Když si sednu, zadívám se z okna. Mé myšlenky se vrací k Michaelovi. Vím, že mu dlužím vysvětlení. Na mobilu mám od něj snad milión zmeškaných hovorů, stavil se i u mě, byla jsem doma, ale neotevřela jsem. Celý život sním o svém princi a když ho najdu, zachovám se jak ten největší zbabělec. Dnes večer za Michaelem zajdu, snad mi odpustí. Cítím, jak se mi zalijí oči slzami. Rychle zamrkám, abych je zahnala. Raději vstanu a věnuji se opět své práci.

"Porfyrie?" Bella se na mě nevěřícně podívá.
"Ano, chceš-li "šílenství krále Jiřího" nebo také legenda o upírovi. Hledáme vraha, leváka, když podřezává oběti zprava doleva, který trpí záchvaty duševní choroby. Trpí metabolickou poruchou krevní stavby. Jeho pokožka je velmi citlivá na sluneční svit, proto nebude ve dne příliš chodit ven, bude se bát slunečního světla. Mohou mu ustupovat dásně, což má za následek zdání, že jsou patrné upíří tesáky. Ale za klidného stavu není žádný z příznaků znatelný, pokud se dotyčný léčí. Podle mě místo léků pije krev obětí a zbavuje je jater... Jistě je taky nějakým způsobem konzumuje. Hledáme člověka, který má mrtvolně bílou, sametovou pokožku. Pokud pije krev obětí, jistě se neléčí, proto nenacházíme shodu DNA. A pokud se neléčí, bude stále nebezpečnější. Je šílený, navíc chladnokrevný zabiják. Bello, určitě zavraždí znovu. Musíme ho dostat dřív, než znovu zaútočí," dokončím svou teorii. "Konečně máme profil vraha. Skvělá práce, Michaele!" Pochválí mě Bella a nadhodí, zda se jí nechci s něčím svěřit. Jen zakroutím hlavou. Musím důkazy projít znovu, když konečně vím, co hledám.

Je večer. Seberu veškerou odvahu a vydám se za Michaelem. Cítím nejistotu a strach z jeho odmítnutí a vůbec necítím kapky deště, které se snášejí z nebe a dopadají nejen na mou tvář. Svírá se mi mé bolavé srdce. Jeho teskný hlas mi napovídá a vede mé kroky za Michaelem. Určitě mě nebude chtít vidět, mluvit se mnou. Promočená na kost se ocitám před domem. Je mi to jedno. V očích mám slzy, většina již stéká po mých tvářích, kde se mísí s kapkami deště. Ještě chvíli jen tak stojím a přemýšlím, zda jít ke dveřím Michaelova bytu a zazvonit nebo se zbaběle vrátit. Rozhodnu se, poslechnu hlas svého srdce, který už skoro křičí. Nechce, abych to teď vzdala. Nesmím znovu utéct. Mé prsty se třesou, jen nevím, zda strachem nebo zimou. Nakonec to zvládnou. Ozve se zvuk zvonku.

Mé kroky vedou k baru, chci se napít whisky, ve které utápím svou bolest. Hned zítra se u ní zastavím a kdybych měl na kolenou prosit o další šanci, udělám to. Vezmu lahev whisky a uslyším zvonek. Může to být jedině Bella, určitě se jde zeptat, co se se mnou v posledních dnech děje. Je páteční večer, venku je snad úplná průtrž mračen. Chci zavolat Lindě, ale stejně vím, že mi hovor nezvedne. Odložím láhev a jdu otevřít.
Otevřu dveře a přede mnou stojí Linda. Je celá promočená.
"Ahoj Michaele, prosím, chtěla bych s tebou mluvit. Měl bys na mě chviličku?"
Zeptá se mě a dívá se na mě smutnýma očima. Ani neodpovím, jen poodstoupím ode dveří a kývnu. Vejde. Celá se třese. Je jí určitě zima. Musela zřejmě dlouho sbírat odvahu, než se rozhodla udělat tento krok. Kvůli tomu ji nemůžu nechat, aby dostala zápal plic. Když je uvnitř, řeknu jí, aby si odložila. Jdu pro ručník a nějakou svou mikinu s tepláky. Donesu vše a skoro přikážu, aby se převlékla do suchého. Mezitím jdu uvařit teplý čaj. Nechám Lindu, aby se v klidu převlékla. Po chviličce slyším její blížící se krůčky, ale jsem k ní stále zády. Přemýšlím, jak nejlépe začít omluvu, abych něco nepokazil. Stojím u linky a čekám, až se v konvici dovaří voda, když se zezadu ovinou kolem mého pasu Lindiny křehké ruce. Svou tvář položí mezi mé lopatky. Čelo opírá o má záda, cítím její zrychlený dech, který se dostává i skrz mé tričko. Lehce položím ruku na ty její, které mě pevně objímají . Ztrácím dech.
"Odpusť mi, prosím, Michaele," můj hlas se třese.
Michael se chová tak chladně a odměřeně. Otočí se ke mně. Naše oči se na vteřinu pevně zaklesnou.
"Víš, miluju jednoho člověka a strašně moc se mu to bojím říct," dodám snad až neslyšitelným hlasem. Michael klidně odpoví:
"On to ví," jemně se pousměje.
"Tak proč mě tak strašně trápíš?" Vydechnu zoufale. Michael mě jen pohladí po tváři a já slyším jeho slova:
"To jsem nechtěl, Lindo." Mé srdce mě povzbuzuje, abych pokračovala v tom, co chci Michaelovi říct, dodá mi odvahu:
"Michaele, já vůbec nevím, jak ti mám vše vysvětlit... Víš, já...zpanikařila jsem. Dostala jsem se do situace, kterou jsem v ten okamžik nedokázala zvládnout. Proto jsem utekla. Víš..., mé intimní zkušenosti jsou...jak to říct... absolutně omezené," sklopím hlavu a zas nevím jak pokračovat. Ale Michael mi obličej zvedne a donutí mě tím, abych se mu dívala do očí, když mi následně položí otázku:
"Dlouho jsi s partnerem nebyla, že?"
Cítím, jak červenám, ale teď už Michaelovi musím říct celou pravdu, i když je mi to velmi trapné. "Já..., víš Michaele..., já s partnerem nebyla ještě vůbec..." Odpovím a znovu se bojím pohlédnout Michaelovi do očí.
"Tvých očí jsem si všiml nejdříve. Tvé vzácné smaragdy mě očarovaly a jejich lesk okouzloval. Nikdy jsem neměl možnost dívat se do tak krásných očí. Dovol mi znovu pocítit to jedinečné kouzlo. Usměji se na ni, když se odváží na mě znovu pohlédnout.
"Proč jsi mi nic neřekla, Lindo? Vyplašil jsem tě a to jsem opravdu nechtěl. Chci se s tebou milovat, ale ne tak, aby jsi z toho byla vyděšená. Dám ti tolik času, kolik budeš potřebovat. Nikdy bych nechtěl znepříjemnit něco tak nádherného jako je milování, bytosti tak nadpozemsky krásné jako jsi ty, Lindo!" cítím, jak opět jihnu. Linda jen tichounce odpoví:
"Bála jsem se, že tě ztratím. Že ti bude vadit... no já nevím, jak..."
Nedovolím jí doříct větu, se kterou se očividně trápí a hledá slova, která ne a ne najít. Políbím ji. Můj polibek je opět velmi procítěný a něžný. Trvá několik dlouhých okamžiků. Snažím se do něj dát veškerou lásku, kterou k Lindě cítím a ona jen zasněně přivírá víčka. "Stačí ti tohle jako odpověď?"
Obejmu ji a povím:
"Jak by mi mohlo vadit, že se o člověka, kterého miluju, nemusím dělit s někým jiným? Odpusť mi, Lindo, prosím... Miluji tě!"
Vyznám se jí ze svých citů a znovu Lindu jemně políbím.

Vyplašeně se na Michaela podívám. On...on mi právě vyznal lásku. Dává mi druhou šanci, přestože si ji vůbec nezasloužím. Náhle jsem tolik šťastná.
"Láska nemusí prosit o odpuštění. Taky tě miluji, Michaele."
Cítím své rozpaky, ale Michael si zaslouží vědět, co k němu cítím. Ještě chvíli mě Michael hladí a líbá, ale pak už mu musím říct, že je opravdu pozdě. Je čas vrátit se domů.
Michael mě odejít nenechá. Mé oblečení je mokré a také má o mě strach. Dnes přespím u něj, vím, že mu můžu věřit.

Půjčím Lindě nějaké své věci, aby se mohla umýt a v klidu jít spát. Pak si sám dopřeji uvolňující sprchu. Cítím se šťastný, jako ještě nikdy v životě. Už vím, že se Susan šlo o pouhé okouzlení, protože teprve teď cítím skutečnou lásku. Po sprše tiše vejdu do své ložnice, a vydechnu nad krásou, kterou mým zamilovaným očím nábídne ta dokonalá spící tvář. Potichoučku, abych Lindu nevzbudil, si lehnu vedle ní. Instinktivně se mi stulí do náruče, cítím, jak její nádherné srdce bije spolu s tím mým. Obejmu ji, cítím překrásný pocit, něco tak intimního a nádherného jsem nikdy nepocítil. Vím, že ji miluji. Je nádherná, tajemná, čistá a křehká. Tuto chvíli bych nezaměnil za nic jiného. Zhasnu lampičku a s tím, že ji pohladím po její překrásné tváři, i já usínám.


*Portrét Saskie.



 


Komentáře

1 Janča Janča | 9. května 2012 v 19:01 | Reagovat

Teda Olinko, dneska jsi mi ale dala! ;-)
Když se na scéně objevila Xisca, nejdříve jsem se smála, že právě ona tady Michaela tak trošku svádí. Potom už jsem se ale nesmála....Xisca je Španělka, že ano, tudíž má hnědé oči a k tomu ještě ledově chladné...a že ji Michael už někde viděl má asi taky určitý význam. A co teprve její sněhobílá pleť! A už mi v hlavě bliká výstražný majáček, pozor!!! O_O
A rázem se z ní stal podezřelý číslo jedna! Možná je to špatná stopa, ale zatím se mi nejeví vůbec zle, tak uvidíme, co se z milé Xiscy nakonec vyklube, třeba je to jenom obyčejná sexy potvora, které se Michael zalíbil. A třeba taky ne ;-)

Další věc, která mě dostala je Rembrant, protože tohoto umělce neskonale obdivuju. Miluju staré mistry a on je bezesporu jedním z nich :-)
Nikdy nepřestanu litovat, že když jsme byli v Krakově, nešli jsme se do muzea podívat na Leonardovu Dámu s hranostajem. Ale ve Wawelu jsem aspoň viděla Rubense, byl to úžasná zážitek, dívat se na něco tak starého a tak krásného :-)

A porfýrie. Budeš se smát, ale třeba porfýrii měl i náš potkánek Matýsek, i když šlo o trochu odlišnější formu. U albínů je to vylučování červeného barviva třeba z očí nebo z nosu.
O takové té "upírské" porfýrii jsem kdysi něco četla a viděla jsem i dokument a bylo to docela hrůzostrašné, přesně jak píšeš, někteří ti lidé vypadali opravdu strašidelně, jako z hororu, u jiných to zase ani nebylo poznat, asi záleží na stádiu a formě té nemoci, bylo to opravdu hodně zajímavé. Matně si vzpomínám, že něco takového bylo i v jednom díle Akt X, ten člověk tam právě svým obětem vyřezával játra a jedl je, aby dodal tělu nějaký enzym a přežil :-x

No ale teď i k něčemu hezčímu a tím je vztah Lindy a Michaela. Linda je hodně plachá a jen tak si někoho k tělu nepustí, hrozně se mi líbilo, jak jsi posala její strach, zmatenost i lásku, kterou cítí :-)
Totéž platí i o Michaelovi, nádherně se umíš položit do pocitů, já bych to tak úžasně napsat nedovedla, na to jsem až moc velký cynik ;-)
Prostě, Olinko, opět jsi napsala perfektní díl, takže já teď budu dumat nad tajemným vrahem a těšit se na další setkání s Lindou a Michaelem :-)

A samozřejmě ti musím moc a moc poděkovat za tvůj překrásný komentář, který mě vždycky dokáže neskutečně potěšit a taky dojmout :-)
Moc děkuju a strašně si tvých slov vážím ♥

2 Veronica Veronica | Web | 9. května 2012 v 19:52 | Reagovat

Ahoj Oli!!

Vyjadrím sa jedným slovíčkom - dokonalosť. Snáď vieš čo tým myslím. ;) Si proste tak úžasná, rovnako ako tvoje dielo a ja nemám dostatočné slová na to, aby som opísala to, ako ma to dostáva ♥

Pekný zvyšok večera zlatko :*

3 ondina ondina | 10. května 2012 v 8:02 | Reagovat

[1]: Páni, Jani,
ty znáš úplně vše!!
Ano, ano, vyřešila jsi, kdo je vrah. Vlastně ON je ONA. Z našeho upíra se vyklubala lstivá a nebezpečná upírka. I proto jsem zdůraznila tu levou ruku. Správně jsi si všimla očí a pleti. Já jsem to hned říkala, že by ta potvora neměla šanci, kdybys s Michaelem vedla vyšetřování!
Michaelovi na ní "něco" nesedí, jen zatím neví, co to je.
Jani, mně včera úplně blblo vkládání na blog. V jednom místě mi vypadly 3 věty, pak byla věta až od poloviny, tuhle zas slovo. Tenhle díl mi teda dal, přitom v rozepsaných vypadal normálně... :-?
Akta X jsem jednu dobu hodně sledovala, s tím enzymem, to bylo nejspíš o té hypofýze. Jinak parádní byl ten díl s "neandrtálkou", pak kokon, vlkodlak a taky Big Blue (jen chudák Queequeg). Ale byl tam, myslím, dvojdíl, kdy vrah skutečně bral obětem játra, nějak kvůli hybernaci. Ten byl dobrý!
Zážitek se starými mistry ti velmi přeji, je to krásný pocit vidět ty obrazy před sebou.
Chudák Matýsek, já se tedy nesměji vůbec!Ta zvířátka si nás umí tak získat, že?
Myslím, že bys ty pocity popsala mnohem líp. Mně to dalo hodně zabrat, abych byla upřímná. Vím přesně, jak se třeba Linda cítí, ale dej to nějak na ten papír... To se píše nejhůř ze všeho. City a milostné scény.
Popis vyšetřování ne, ale ty city... Takže děkuji za krásná slova.
Přeji krásný den!

[2]: Ahoj Verunko*,
ani nevím, jak poděkovat za tvá krásná slova. Moc si jich vážím, protože zrovna ty píšeš krásně. O to víc mě potěší.
Mám velikou radost!
Děkuji kočenko!♥
Krásný den!

4 Janča Janča | 11. května 2012 v 16:23 | Reagovat

Olííííííííí [:tired:]
Ty chceš říct, že jsem se trefila??!!
No tak to jsem z toho úplně hotová :D
Tedááá, já jsem rozený detektiv ;-)  :-D
I když přiznávám, že nejdříve by mě ani nenapadlo, že vrahem je žena.
Akorát mám teď o Lindu ještě větší strach než předtím, protože myslím, že před mužem by se měla na pozoru, zatímco u ženy se bude cítit relativně v bezpečí.
Akta X byla skvělá, zvláště ty první řady, potom už tam začalo být přeufonováno ;-)
Ten díl s těmi kokony v lesy byl strašný, hrozně jsem se u toho bála a máš pravdu, ten vrah co jedl játra to potřeboval kvůli hybernaci, jak jsi to napsala, tak jsem si vzpomněla :-)
Tenhle seriál by mohli klidně opakovat, docela ráda bych se podívala a taky jsem zvědavá, jestli by mi i dneska přišel tak strašidelný ;-)
Jinak krásné odpoledne přeju :-)

5 ondina ondina | 11. května 2012 v 18:37 | Reagovat

[4]: Jani,
o Lindu máš strach právem. Jak už jsem napsala, Xisca je šílenec a co má pro chudáka Lindu "nachystané", samotné mi bylo Lindy ale hodně líto. A té potvoře španělské bych udělala to samé, co sama udělá Lindě. Vždyť vidíš, Xisca si hravě poradí i s mužem, ne tak s křehkou a bezbrannou Lindou... (Michaele, kde jsi byl??) x((
Krásný večer!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist