Atelier duše 10.

10. května 2012 v 13:01 | ondina |  Povídky
Opatrně otevřu dveře a nakouknu do ložnice, kde spí Linda. Krása, kterou spatřím, mi bere dech. Linda se ve spánku zavrtí a přetočí na druhý bok. Popojdu k posteli a posadím se na okraj matrace. Něžně jí přejedu prsty po křehké paži. Trochu se pohne. Na jejím zápěstí se můj pohyb zastaví. Poté přejíždím prsty po konturách Lindiny jemné tváře. Zavrtí se. Na chvíli přestanu. Dotýkám se její brady a pokračuji vzhůru po její dokonalé tváři. Nakonec jí vtisknu jemný polibek na ouško.
"Vstávej, lásko," oslovím Lindu něžně.
"Je sobota," zaprotestuje. Protáhne se.
"Ty ses měla narodit jako kočka," stále si své zlato dobírám.
"Příště," odpoví ospale.
"Co bys chtěla k snídani?" Mé prsty ji vískají v hedvábných vlasech.
"Tebe," ani na vteřinku nezaváhá s odpovědí.
"Místo lívanečků?" Posmívám se jí, poté ji dlouze políbím.
"Miluju tě," zopakuji Lindě svá včerejší slova. Odmění mě nádherným úsměvem, který bych nevyměnil za nic na světě. Na postel Lindě nachystám její oblečení. Je suché, vyžehlené a poskládané. Linda se tázavě podívá. Chápu ji, představa, jak žehlím od pěti ráno, je opravdu neuvěřitelná. Sám se musím pousmát. Ještě se Lindy zeptám, zda si přeje kávu nebo čokoládu. Zjišťuji, jak je mlsná, protože její volbou je čokoláda. Tak jí ji jdu připravit...


Vstanu z postele a jen nevrle procedím mezi zuby:
"Hnusný paprsky, mohlo by pršet jako včera."
Poté, co udělám ranní hygienu, se obléknu do pohodlných věcí. Dnes nikam nemusím. Dojdu do kuchyně, udělám si oblíbenou snídani. Vyberu banán, který nakouskuji a hodím do mixéru, to samé udělám s červenou řepou. Jen s tím rozdílem, že ji na kousky nakrájím velikým, ostrým kuchyňským nožem. S nožem zacházím mistrovsky. Vezmu oblíbený malý sáček, ve kterém je prášek z rozemletých, sušených Danielových jater a přidám ho jako poslední ingredienci do svého proteinového nápoje. Spustím mixér. Během vteřinky si svůj koktejl přelévám do sklenice, napiji se.
"Mmmm," lahodná chuť.
Svůdně si olíznu rty. Dnes je obzvlášť dobrý. Co teprve, až si pochutnám na Lindiných játrech a krvi... Zkontroluji, zda mám vše na její návštěvu přichystané. Nesmí nic chybět ani mně, ani jí. Musí si svou přítomnost u mě užít. Zajistím jí veškeré pohodlí. Toužím, aby poslední chvíle jejího života byly co nejkrutější. Bude mě prosit, aby její muka konečně vysvobodila sama smrt. Linda bude obzvlášť trpět a na tu chvíli se těším.
S koktejlem v ruce projdu do oblíbeného pokoje, kde mé oběti tráví poslední chvíle svého ubohého života. Mám tam vše: ledničku, chirurgické nástroje, kanylu, nádoby na krev i orgány, pouta, provazy, náprstky ve tvaru špičáků. Ve stropu je velká skoba. Nechybí éter, kterým své oběti omámím poté, co získám jejich důvěru. Když z nich vysávám krev, jsou při vědomí. Můžou mít poslední přání. Ach ne, nějak měknu. Většinou trapně a hlavně zbytečně škemrají o svůj bezcenný život. Nemají v sobě kouska úcty.
Jen ta dívka, Anne, mě poprosila o papír a tužku, aby se rozloučila s rodinou. Pche, z jejího dopisu se stal chvíli poté, co vydechla naposledy, popel.
Vždy si beru jenom játra, někdy slezinu, ale u Lindy udělám výjimku. Vezmu si i její srdce. Srdce, které patří tomu hajzlovi McKaganovi. Tím, že mu Linda dělá děvku, si podepsala svůj rozsudek smrti.
Pohlédnu na tvou fotografii.
"Linda je skoro stejně krásná jako ty, má lásko, jen její srdce stále bije."
McKaganovi udělám to samé, co udělal on před dvěma lety mně. Zabil tě, mou lásku a já teď zabiju tu jeho. Nejde o Isabel Ripoll, kvůli které jeho kulka ukončila tvůj život. Miluje Lindu. Z ní vysaju život já. Jen ať McKagan trpí. Chci, aby cítil stejnou bolest.
"Stále tě miluju, má jediná lásko."

Obléknu se a jdu za Michaelem. Vůně lívanečků a čokolády se line celým jeho bytem. Cítím se nejistě. Nepředpokládala jsem, že zůstanu i přes noc, takže u sebe nemám kosmetickou taštičku. Michael mě uvidí bez make-upu. To nepřežiju.
Dojdu až ke stolu, kde už sedí Michael a čeká na mě. Sám pije kávu. Posadím se. Lívanečky jsou tak lákavé. Do jednoho se s chutí pustím. Zapiji to sladké sousto ještě sladší čokoládou. Slastně přivřu oči, jak moc mi to chutná.
"Mmmmm..." Nevšimnu si, že se Michael spokojeně usmívá.
Nemůžu z Lindy spustit oči. Není nalíčená a je snad ještě krásnější. V její dokonalé tváři se zračí nevinnost a čistota, které umocňují Lindinu přitažlivost.
"Jsi krásná," neodpustím si poznámku.
Lindin pohled najednou patří mně místo lívanečku, na rtech má šlehačku. Je tak roztomilá. Netuší, jak mě dráždí, když si ji jazykem slízne. Začne si stěžovat, že u sebe nemá ani černou tužku. Snažím se jí vysvětlit, že žádná malovátka její obličej nepotřebuje, ale nemám šanci ji o něčem takovém přesvědčit. Je trochu paličatá. Přejdu raději na jiné téma, jako je plán dneška. Dohodnem se, že půjdeme nakupovat. To slovo skoro neznám, ale pokud to Lindě udělá radost... Trvá na tom, že musí domů, převléct se a hlavně se nalíčit. Jako by nebyla dokonalá už nyní.
Po snídani ji odvezu domů. Nejsem s ní jen pár minut a už mi chybí.

Konečně se nalíčím a upravím vlasy. Protože je krásný, teplý den, volím bílé uplé džíny a světle modré tričko s dlouhým rukávem. Za chvíli mě vyzvedne Michael a pojedeme nakupováááát. Jsem tak šťastná. Michael mi řekl, že mě miluje a já miluji jeho. Nezlobí se na mě. Je úžasný.
Zvoní mi mobil, což znamená, že už je Michael tady. Seběhnu schody. Vletím Michaelovi rovnou do náruče, jako bych ho neviděla celou věčnost, ale pro mě těch pár hodin věčností je. Políbím ho. Až se Michaelových polibků dostatečně nabažím, nechám ho, aby mi otevřel dvířka auta a já můžu nasednout na místo spolujezdce. Oba si zapneme pás. Pak už ale míříme do města. Za celou dobu Michael skoro nepromluví, soustředí se na cestu a rušný provoz. I jako řidič je skvělý a hlavně trpělivý.

Nesnáším sobotní hustý provoz. Soustředím se na řízení. Nejsem ve svém autě sám, veze ten nejcennější poklad. Jsem opatrnější, než kdykoliv předtím. Lindina pusinka se nezastaví, stále něco povídá, ale má jediná odpověď, pokud vůbec zareaguji, je: "Hm."
Konečně dorazíme na místo, odepneme pásy a vystoupíme. Zamknu auto a můžeme se věnovat nakupování. Tedy, nakupovat bude Linda, já se hodlám věnovat jí.

Procházíme veškeré obchody s oblečením, obuví a doplňky. Zkouším tolik věcí a nemůžu si vybrat. Předvedu se Michaelovi v oblečku, který si vyhlédnu, vše mi pochválí. Pokaždé následují stejná slova:
"Sluší ti to."
A pak si mám vybrat... Koupím si světlé džíny a lesklé černé boty. Na krásný prsten z bílého zlata a kamenem vybroušeným jako růže, mi už bohužel nezbyly peníze. Jdeme se ještě najíst, procházíme obchody snad celé odpoledne.

Všimnu si, že se Lindě líbí jeden prsten. Klidně bych i uvěřil, že by jí zlomil její křehký prst, kdyby si ho navlékla. Rozhodla se jít zkoušet další moře věcí. Rychle se vrátím právě pro šperk, který koupím. Při vhodné příležitosti jí ho dám. Bude mít určitě radost. Stihnu to jen tak tak, protože se mi Linda hodlá ukázat v dalším modelu. Minula se povoláním, Linda je rozená modelka. Už to vůbec nestíhám, sluší jí prostě všechno. Cítím se šťastný, protože Lindě září oči. Dnešek si opravdu užívá. A její štěstí je pro mě nejdůležitější.

Oběma nám vyhládlo, tak navštívíme restauraci. Prožívám nezapomenutelné chvíle, je mi s Lindou tak dobře. Začíná být pozdě a já mám ještě malý plán.

Rozhodnu se Lindu zavést na jedno krásné místo, odkud je přímo nebeský výhled na město. Chci si tuto okouzlující atmosféru vychutnat společně s ní. Když zaparkuji a vystoupíme z auta, vezmu Lindinu ruku do své dlaně. Dojdeme na samý okraj výčnělku, na kterém se právě nacházíme. Stoupnu si za Lindu a omotám své paže kolem jejího pasu. Je to nádherný okamžik. Ve vzduchu je cítit láska. Tahle chvíle patří jen nám. Položím jí lehce hlavu na rameno, po chvilce ji políbím na krk. Linda se ke mně otočí, dívá se na mě pohledem plným lásky. Promluví zastřeným hlasem:
"Miluji tě, srdce moje," a jemně přitiskne své sladké rty na mé.
Náš polibek je dlouhý a něžný a jeho svědkem je zapadající slunce, jasná obloha a snad i samotní andělé.
 


Komentáře

1 Veronica Veronica | Web | 10. května 2012 v 16:04 | Reagovat

Ahoj Oli!!

Vidím, že píšeš nové a nové kapitoly ♥ Je to úžasné, obdivujem tvoju profesionálnosť skúseného autora, s akou si sa zhostila písania týchto riadkov ♥ Je to dokonalá symfónia, niečo nádherné ♥ Som veľmi rada, že mám tú česť byť tými osobami, ktoré vedia o tvojom blogu a majú možnosť čítať si túto nádheru! ♥ Si úžasná zlatko, ďakujem za každé tvoje pekné slovo!! :*

Pekný deň moja zlatá ♥

2 ondina ondina | 10. května 2012 v 16:56 | Reagovat

[1]: Milá Verunko♥,
jsem velmi ráda, že si našel Atelier cestu k tobě. Vím, že nádherně píšeš, proto mě pohladí každý tvůj krásný komentář.
Moc děkuji.
Jej, autorem bych se nenazvala, má milá, dělám velmi mnoho chyb.
Ariadna je asi trochu lepší nebo snad k ní mám maličko blíž.
Děkuji za nádherný komentář, vážím si každého písmenka. Pohladí a zahřeje!
Krásné odpoledne a děkuji!*♥

3 Janča Janča | 11. května 2012 v 16:44 | Reagovat

Olinko, to je strašné!!! :-(
Nejdříve jsem si libovala, jakou krásnou pohodu u snídaně si to čtu, a potom takový horor!!
Takže Xisca se mstí Michaelovi, to je ale potvora :-?
Chudák Linda...
Ale stejně pořád věřím, že ji Michael nebo Isabela zachrání, protože to prostě není možné, aby Linda umřela...
Jsem z toho prostě celá nějaká špatná...- :-(

Ale moje nálada z vývoje povídky nic nemění na dokonalosti a kráse, se kterou je napsaná :-)

4 ondina ondina | 11. května 2012 v 18:54 | Reagovat

[3]: Janííí,
nebuď špatná z nějaké povídky, je to JEN povídka a rozhodně nechci, aby ti zkazila náladu. ;-) Je krásné vidět, že v tobě vzbuzuje emoce, to si přeje asi každý, kdo něco napíše. A jak se snažíš pomoci Lindě mě vždy dojme.♥
Opravdu bych ti moc a moc chtěla prozradit, jak vše dopadne. Povídku mám v šuplíku už snad, nooo - druhým rokem nejméně. A těch scénářů se na konci vystřídalo hodně. Jeden vyhrál. Jen opět radím. Linda NEMUSÍ být jedinou obětí (a že jich má ta španělská potvora na triku hooodně). Nech ten majáček blikat i u Michaela. Kdo ví? Linda bude trpět jak fyzicky, tak psychicky, Michael hlavně psychicky. Ale zda se tam něco nesemele, to zatím říct nemůžu. Jinak, asi teď nechám na chvilku být i AD stejně jako Ariadnu. Se mi tak nějak obě povídky sešly v jednom - ehm - milostném okamžiku a jsem dost nervózní dát ty erotické díly veřejně. No dám, ale chvilku se budu muset přemlouvat. Pak už se to hlavně v Atelieru zlomí a brzy zjistíš, co je ten důvod. A pro Bellu to také nebude na konci jednoduché.
Krásný večer!

5 Jaňulinka Jaňulinka | Web | 12. května 2012 v 9:35 | Reagovat

Nááádherné jako vždy mě to uchvátilo skvělá práce vážně skvělý příběh doufám že to dopadne dobře nádherný příběh plný emoce a lásky máš talent gratuluji :)

6 ondina ondina | 12. května 2012 v 11:11 | Reagovat

[5]: Jaňulinko,
opět musím děkovat za tak nádherný komentář. Jsem ráda, že příběh vzbudí emoce. O to víc, že si přejete, aby Linda (a Michael) byli v pořádku.
Nebylo ani pro mě jednoduché psát závěrečné díly. Ale naděje, ta tu je vždy.
Děkuji za krásná slova!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist