Zdravím vás,
dnes se z "Města andělů" podíváme opět do Indianapolis. Trochu se mi zastesklo.
A musím říct, u nás nádherně prší. Vůni deště miluji a miluji samotný déšť.
Tato kapitola je kratší, ale důležitá. Doufám, že se Vám bude alespoň maličko líbit.
Vaše Ondi.
Je polovina pracovního týdne, kdy kolega Carter úspěšně složil svou životní zkoušku. Během operace, při které jsem mu pouze asistoval, si vedl přímo mistrovsky. Každý svůj krok měl pečlivě nastudován. Operace nemohla probíhat lépe. Byla náročná a po jejím ukončení byl kolega velmi vyčerpaný a zlámaný. Carter mě však přesvědčil, že se stává krůček po krůčku členem nejvzdělanějšího bratrstva. Už není tím dostihovým koněm, který musí za každou cenu vítězit. Už není lékařem, který svými úspěchy ztrácí přátele a soukromý život. Stává se chirurgem, který si je plně vědom svého poslání. Lidskost spolu s jeho znalostmi, povznáší Cartera nad každodenní malichernosti. David je ztotožněn se systémem hodnot, proto má šanci na postup.
Dnes si beru volno. Jsem na Nikkiho farmě.
Povzdechnu si. Zatáhnu otěže a Tristan už ví, kam mě má dovést.
S nádherným černým hřebcem dojedeme k jezeru. Mohu zde v klidu přemýšlet. Myslím na ni. Stále cítím její vůni.
Flashback:
"Nepoznávám Váš přízvuk, Darene. Jste z Indiany?" Zeptá se mě Sára.
Kývnu.
"Líbí se mi…," dodá rusovláska se sklopeným pohledem.
"A mně se líbí Váš parfém, Sáro," odpovím pevně. V mém hlase zazní sebejistota a víra ve vlastní schopnosti, která je pro mě tolik příznačná.
Sára vezme mou ruku do své a plaše se zeptá: "Smím? Abyste neměl doma problémy…" Zčervená.
"Jistě, že můžete."
Zápěstí své druhé ruky lehounce otře o to mé. Instinktivně svou ruku zvednu a přivoním.
"Ach, nádhera…"
Cítím růže.
Cítím Sáru.
Konec flashbacku:
Má nejen hustou ohnivou hřívu, ale musím myslet na její oči. Tyto dva nejdražší safíry září a okouzlí každého, kdo se do nich podívá. Jejich kouzlu podléhám. Myslím jen na ni. Ten kontrast mě pohlcuje. Žár, který sálá z jejích rudých vlasů a ledový chlad dvou modrých drahokamů. Je skutečně velice svůdná.
Ačkoliv je snad každá kráska připravena složit mi své srdce k nohám, je o mně známo, že u nich hledám jen uvolnění. Plně si zasloužím pověst člověka bez srdce. Muže, který se chová naprosto necitelně. Mou náručí už prošlo mnoho žen, což není nikterak překvapivé. Jsem pohledný a přitažlivý a navíc úspěšný.
Jejich slzy mě nechávají v klidu, ať už jsou oči, které je roní, sebekrásnější a sebesmutnější. Jen jedny oči ve mně probouzí lásku a hluboký cit, touhu a hlavně něhu. Dva nejcennější Sářiny safíry. Jen Sáře chci nabídnout své srdce.
Chvíli jsem z Grega musel vytahovat, kde Sára bydlí, ale nakonec mi vše prozradil.
Věnuji se svým záhonům růží. Myslím však na něj. Na prince, jehož oči jsou jak hluboké moře. Musí být v hněvu ještě mrazivější jak moře na severu. V žáru vášně však musí žhnout jako plameny, které nic neuhasí. Druhý vzplane touhou zcela bezmocný bránit se jim. Stále myslím na jeho svůdný pohled, jehož smyslnost mě spaluje jako perlivé víno.
Jeho vlasy mají černou barvu bouřkových mračen na obloze. Kolem hladce oholeného obličeje s jemnou pokožkou jsou delší. Vzadu jsou zastřižené. Nosí sympatický rozcuch.
Dnes je obrovské vedro, slunce pálí. Vstanu, nechám své myšlenky, aby se samy od sebe rozptýlily ve vzduchu a Tristan mě doveze zpět na farmu. Tentokrát se nezdržím, chci ještě zařídit velmi důležitou věc.
Vzduch je provoněn růžemi. Kvetou ty nejkrásnější ze všech. Mé milované bílé růže.
Mé myšlenky natolik ovládá chlapecky vyhlížející muž, že nevnímám okolí. Neslyším přijíždějící auto. Sním o svém Darenovi dál.
"Au, do háje!" Zakleji… Tak to dopadne, když se nesoustředím na růže, ale mé myšlenky jsou u něj.
Vystupuji z auta před Sářiným domem. Cestou k ní jsem se stavil pro jednu maličkost.
Mám štěstí, je zrovna venku. Věnuje se záhonům růží, které po obou stranách lemují vchod. O tom jsem nevěděl. A to jsem jí v týdnu kytici bílých růží poslal. Rudovláska dřepí u jednoho z keřů. Má na sobě upnuté lehoučké béžové kraťasy a bílé tílko. Vlasy má tentokrát stažené v uzlu. Mám krásný výhled na její laní šíji. Vezmu sáček s voňavým obsahem do levé ruky a jdu za ní.
Píchne se o trn a okamžitě si dá instinktivně palec do úst. Neví o mně. Pobaveně zakašlu, až s sebou Sára leknutím trhne. Opatrně jí vezmu ruku…
"Je to jen malé píchnutí…" Přitisknu její prstík k mým rtům a políbím ho. Až pak pozdravím.
"Zdravím Vás, Sáro!" Stále její ruku nepouštím.
Jakmile se rudovláska vzpamatuje, rozpačitě stáhne ruku zpět. Odpoví mi.
Má útlý pas přecházející v maličký zadeček a úzké boky, nádherně štíhlé nohy. Dekolt má však vyvinutý, odhaduji pevné trojky. Mé oči sklouznou do jejího hlubokého výstřihu, který odhaluje úžlabinku mezi vnadnými ňadry. Na prsou se Sáře lesknou kapky potu. Jak vzrušující. Uvědomuji si, jak moc po této mladé ženě toužím. Zvednu pohled a ztrácím se v jejích velkých očích. V záři slunečních paprsků nádherně vyniknou husté ebenově černé řasy, které její dva safíry lemují. Právě teď se jemně dotýkají Sářiny smetanově bílé pleti. Nejsvůdnější jsou její plná rudá ústa.
"Darene, co tady děláte?" Promluví .
"Něco jsem Vám přinesl. Vím, že je máte ráda." Podávám Sáře sáček s lákavým obsahem. Trochu nedůvěřivě ho Sára převezme. Koutky úst mi zacukají, je zvědavá. Hned sáček otevře a její pohled se rozzáří. Stejně tak mě její ústa obdarují srdečným úsměvem.
"Třešně!" Div nevykřikne. V jejím hlase slyším radost.
"Děkuji Vám!" Hned dodá. Pak se však na moment zarazí a opět tiše řekne.
"Promiňte, smím Vás pozvat dál?
"Ne, děkuji, Sáro. Zatoužil jsem Vás znovu vidět a pozvat ven…
"Ale, ale… to nejde, já nejsem upravená…" Lekne se. Přitom nebyla ještě nikdy krásnější a svůdnější.
"Ne hned teď, ale… co v sobotu? Pokud máte volné odpoledne a snad i večer…"
"Mám volný celý víkend."
"Tak domluveno. Stavím se pro Vás kolem čtvrté? Budu se velmi těšit."
"A kam půjdeme? Abych věděla, co si mám vzít na sebe a jaké zvolit boty."
"Vezměte si cokoliv. Vše zdůrazní váš půvab. Boty nejsou vůbec důležité, protože bych Vás nejraději nosil na rukou."
"Darene, prosím, kam půjdeme?"
"Pojedeme, Sáro. A je to překvapení…"
ondina | 6. května 2012 v 12:49 | 
♥
♥
Ahoj Oli!!!
Je to vážne nádherné ♥ Ja ani neviem ako by som popísala nadšenie, ktoré som pri čítaní tvojho diela pociťovala.. a tak je to pri každom tvojom článku, pri každom tvojom príbehu!! ♥ Si úžasný človiečik drahá!! A skvelo talentovaná!! :)
Btw. - pozri si mail ;) Poslala som ti tam niečo, čo by ťa mohlo zaujímať a utvrdiť v tom, že Duff je fakt úžasný človek ;)
Pekný deň zlato :*