Atelier duše 7.

24. dubna 2012 v 15:36 | ondina |  Povídky
Ankh. Jako egyptský hieroglyf označuje život.
Velké T spojené s kruhem východ slunce.. Klíč k životu.
Ale k věčnému životu je nutná oběť!

Před 37 hodinami…

"Bello, hned tam přijedu," ukončím hovor se svou nadřízenou, vracím se ke svému autu a dojedu na místo činu.

Blížím se k mrtvému tělu, nad kterým se sklání Isabel a náš koroner. Na první pohled je jasné, že je vrahem ON. Nikde není jediná kapka krve, oběť má rozpárané břicho. Budou jistě chybět játra. Dnes však oběti nepodřezal hrdlo, aby zakryl maličký vpich od kanyly v jugulární žíle.



"Doktore?" Podívám se na našeho koronera a čekám, co nám poví.

"Mladý běloch, věk kolem dvaceti. Proražená jugulární žíla na dvou místech, jako od kousnutí. Rány jsou 32 milimetrů od sebe. To je průměrná vzdálenost mezi špičáky v ústech člověka. Ale tyto rány neodpovídají lidským zubům...", začne se svým hrubým odhadem koroner. S Bellou se na sebe podíváme.
"Možná upířím?"Doktor se pokusí o vtip a pokračuje dál.
"Rány jsou hluboké, vykrvácel. Chybí játra, jako obvykle..."

"Kam se veškerá krev poděla?" Ptá se Isabel stále na tu samou otázku u každé z obětí.

Doktor jen zakroutí hlavou a řekne, že netuší.

"Moc toho o upírech nevím, ale jestli ho Dracula kousnul, budou tam i sliny a v tom případě i DNA. Doktore, udělejte stěr z rány, prosím," svitne mi naděje, že ho hned poté, co DNA zanalyzuji, přiřadím ke jménu v databázi...

Další den se po pitvě dozvím, že je příčinou smrti, jako vždy u těchto obětí, vykrvácení. Ale tentokrát Dracula všechnu krev oběti nevysál. Patolog poslal její zbytek na toxikologii. Znovu potvrdil, že oběti chybí játra.
Oběť se jmenovala Daniel Hoges, skutečně mu bylo dvacet let. Během ohledání kvůli důkazům, jsem si všiml symbolu, který měl nad kotníkem. Jde o zvláštní kříž. Kříž u předchozích obětí chyběl. Dnes zavraždil jiným způsobem, proč? Hraje si se mnou a chce mě zmást? Nebo mi naopak nechává vzkaz, možnou stopu?

"Všechno nejlepší, Michaele!" Popřeje mi Isabel k narozeninám. Vytrhne mě z mého uvažování. Své narozeniny už dávno neslavím. Ale Bella nezapomněla. Usmívá se na mě a podává mi krásně stuhou ozdobené, jistě nehorázně drahé víno. Lehce mě líbne na tvář a pošeptá mi: "Vychutnej si ho se svou zrzečkou." Spiklenecky na mě mrkne. Musím se usmát a poděkuji jí. Ale dál se věnuji případu...

Od rána jsem šíleně nervózní. Třesou se mi ruce, cítím vnitřní neklid, úzkost. Stále myslím na rande s Michaelem. Doufám, že dodrží slib a nebude na mě naléhat... Věřím mu. Cítím se tak zmatená. A nemám nikoho, komu bych se mohla svěřit se svými pocity. Nikoho, kdo by mi v takové situaci poradil. Jen své srdce, které je plné lásky, kterou chce dát Michaelovi.
Zaženu své myšlenky a nechám vše plynout tak, jak chce sám osud. Vždyť budu ve společnosti Michaela. Nikde nemůžu být ve větším bezpečí, jak právě s ním. Musím si zvyknout na fakt, že jeho se bát nemusím. Každý jeho pohled, každý jeho dotek je tak jemný a vřelý. S těmito myšlenkami zamířím do koupelny.

Než se po osvěžující sprše omotám osuškou, zběžně se prohlédnu v zrcadle. Chtěla bych se Michaelovi líbit. Po mém těle stále stékají kapičky vody. Otřu i zbytek svého těla, vezmu čisté spodní prádlo. Obleču se. Pro dnešní večer volím čistě černou kombinaci, černá barva je elegantní. Teď už stačí doladit make-up, natočit vlasy a můžu vyrazit. Přestože se celá chvěji, nemůžu se dočkat, až budu s Michaelem. Jakmile usoudím, že je vše tak, jak jsem si to představovala, vyrazím za Michaelem do laborky.

Stále se probírám důkazy k případu, ale nemám čeho se chytit. Všechny testy jsou negativní. Vrah je až příliš chytrý a to mě děsí nejvíc. Skutečnost, že je možná chytřejší jak já. Dívám se na symbol, který měla oběť namalovaný nad kotníkem. Měl bych nechat případ pro dnešek spát, každou chvíli přijde Linda. Ten symbol mě má stále ve své moci. Snad sama magie neustále přitahuje mé oči jako magnetem, cítím jeho sílu...
Vtom někdo zaklepe.
Mám štěstí, že právě sedím. Ve dveřích se zjeví nebesky krásná bytost připomínající ten nejvzácnější drahokam. Spočine na něm můj pohled. Tiše vydechnu nad její nádherou. Linda. Vlasy se jí lesknou. Její tajemné oči jsou podtržené černou tužkou. Mrká víčky s dlouhými ebenovými řasy, které snad ani samotnou řasenku nepotřebují. Její pohled zvýrazňují černé stíny. Oblečení velmi zdůrazňuje její postavu. Uplé černé kalhoty, na tělo, svůdný, průhledný vršek. Svádí k tomu, aby nebyly přehlédnuty Lindiny vnady a štíhlé boky. Je poznat, že si dala skutečně záležet.

"Dobrý večer, Michaele," úplně září. Její ústa vysloví otázku:
"Neruším?" Pozdravím a odpovím jí:

"Ne, samozřejmě, že nerušíte. Už jsem tady hotov. Čekám na Vás. Vezmu si věci a můžeme vyrazit." Lindin pohled sklouzne na obrázek, který mě tak magicky uhranul a zeptá se mě:

"Vy se zajímáte o Egypt?"

Tázavě se na Lindu podívám. Její štíhlé prsty vezmou obrázek z mého stolu, znovu si symbol prohlíží. Podívá se na mě a promluví:

*"Ankh, egyptský symbol věčného života." Vrátí mi fotografii. Něžně se mě na okamžik dotkne. Zná snad úplně všechno. Poprosím ji, zda by mi odhalila tajemství, které symbol skrývá. Linda začne svůj výklad:

"Samotný symbolismus kříže je velmi složitý, má řadu významů a nacházíme ho ve spoustě náboženstvích a kulturách. Jde o znázornění člověka, který se ocitá na přechodu mezi Nebem a Zemí. Je symbolem Mysterií. Pokud je spojen s opravdovým já, dojde k uvědomování si vlastní nesmrtelnosti. Jde o kombinaci pozitivního a negativního. Vezměte si jako příklad světlo a tmu, muže a ženu, život a smrt. V některých spisech je zmiňován jako klíč k podsvětí. Je velmi populární v gothice, moderním vampirismu." Linda chce pokračovat dál ve své úžasné přednášce, ale jakmile zmíní upíry, skočím jí do řeči.

"Říkáte, že jde o upírský symbol?" Odpoví:

"Ano, i tak by se dal v jisté souvislosti brát, ve smyslu nesmrtelnosti, ano."

Její pohled ulpí na vínu a náhle začíná pohasínat zář v jejich očích, která mě doteď úplně oslepovala. Je jasné, nač se v duchu ptá...

"Jen dárek od Isabel", odpovím, aniž by Linda otázku vyslovila.

Když ukončím svou přednášku o egyptském symbolu, všimnu si lahve vína. Je ozdobená. Proč ji má Michael u sebe? Vypadá jako nějaký dárek. Od koho je? Ach ne, Michael snad čte i mé myšlenky. Musím si dát příště pozor na to, o čem přemýšlím. Proč mu dávala láhev jistě velmi exkluzivního vína? Vím od začátku, že Michael a Isabel... Proč si se mnou tak hraje? Má mě ve své moci. Hrdlo se mi svírá, srdce mi bije jako na poplach. Krev mě opět pálí. Nejraději bych utekla, jinak se mi proderou do očí slzy už tady. Nemůžu plakat před Michaelem. Zmůžu se na jedinou hloupou otázku, ale teď už je to stejně jedno. Michael miluje detektiva Ripoll. Hlas se mi najednou nejistě chvěje.

"Dárek? Vy něco slavíte? Asi zdárně vyřešený případ..." Dočkám se odpovědi, kterou jsem nečekala.

"Mám narozeniny." Michael se na mě usměje a já se cítím velmi trapně. Vůbec jsem to netušila.

"Já", koktám, vůbec jsem netušila..."
Ale než stačím doříct, tedy spíše dokoktat větu, kdy chci Michaelovi vysvětlit, že jsem o jeho narozeninách vůbec nevěděla, Michael promluví:

"Lindo, nemohla jste to vědět. Já Vám přece nic neřekl. Nemusíte se omlouvat a trápit se kvůli tomu. Dávno narozeniny neslavím".

Ucítím jemný dotek na tváři, když mě Michael pohladí. Mně je stejně hrozně. Mohla jsem Michaelovi něco koupit, aby věděl, že mi na něm záleží a teď? Stojím tu, koktám a nemám ani tu maličkost. Maličkost, která by ho mohla potěšit. Ale mám nápad.

"Michaele, pojďte, prosím, se mnou, ano?" Michael mě následuje. Je vidět, že netuší, co mám za lubem. Dovedu Michaela k automatu, který je u nich v patře.

"Smím Vás na něco pozvat?" Podívám se na Michaela, který na oko přísně odpoví:

"Jsem hodně náročný." Pousměje se.

"Vyberu sama", vytáhnu z kapsy nějaké drobné, navolím kód. Automat mi během chvilky splní přání.

"Něco k narozeninám," sáhnu po malinkatém čokoládovém dortíčku. Rozdělám obal, který ho stále skrývá. Společně se sladkostí je zabalená maličká svíčka se zapalovačem. Vezmu svíčku, dám ji do dortíčku a zapálím. Podám sladkost Michaelovi, který mě celou dobu pozoruje a řeknu: "Krásné narozeniny, Michaele! Než sfouknete svíčku, něco si přejte. Splní se Vám to.

Vezmu si od Lindy dort. Její malá sladkost je pro mě dražší než luxusní víno od Belly. Nadechnu se, ale než svíčku sfouknu, nepatrnou chviličku počkám. Přeji si Lindu políbit. Pak svíčku sfouknu. Linda se ke mně přiblíží a lehoulince mě políbí na tvář. To je poprvé, co se sama odváží udělat tento důležitý krok. A pak, že se přání neplní... Její polibek je tolik něžný a nesmělý. Je jako vánek, přesto je to to nejkrásnější, co mohu v tuhle chvíli prožít. Semkne víčka a sklopí tvář. Jsem Lindou okouzlen. Cítím, jak mnou proniká cosi neobvyklého, co mě uchvacuje. Ve svém hlase slyším takový žár:

"Podívejte se na mě, Lindo."

Oddaně vzhlédne do mých očí. Obejmu ji. Má tvář se pomalu nakloní k její. Mé rty vyhledají ty její. Připomínají otevírající se poupátko. Něžně se do nich vpiji. Nejkrásnější sny se právě plní. Hebké Lindiny rty mě ovládají. Přitisknu si Lindu k sobě. Polibky jsou stále vášnivější. Linda si všimla ohně v mých očích. Ohně, který ve mně vzplál. Prozrazuji jí, že po ní toužím jako po ženě. Nyní vím, že Linda cítí tentýž oheň v sobě a rozhořívá se v ní plamen touhy. Oba se ocitáme v samém srdci žhnoucího slunce. Jeho záře je věčná, jako má láska k ní.
V tu chvíli Linda procitne, chvěje se a já zašeptám:
Neboj se mě, Lindo!"

*egyptský kříž ANKH
 


Komentáře

1 Jaňulinka Jaňulinka | Web | 25. dubna 2012 v 8:20 | Reagovat

Úžasný článek :) Vždy si ho přečtu celý :) A Je to krásný :)

2 ondina ondina | 25. dubna 2012 v 11:49 | Reagovat

[1]: Ahoooj Jaňulinko,
moc ti děkuji za tvá krásná slova. Jsem moc ráda, že se ti Atelier líbí.Mám velkou radost!♥
Děkuji a přeji krásný den!

3 mašlička mašlička | 25. dubna 2012 v 12:00 | Reagovat

Belinko,
těším se na 8.díl!

4 ondina ondina | 25. dubna 2012 v 15:07 | Reagovat

[3]: ♥♥♥,
dám ti ho HNED přečíst!
Děkuji!*

5 Janča Janča | 30. dubna 2012 v 22:18 | Reagovat

Nádherný díl, i když začátek byl poněkud drsnější...
Ale jsem velice překvapená a taky i vystrašená, nějak mě vůbec nenapadlo, že ON je upír nebo bytost jemu podobná O_O
Upír, hnědé oči, silná osobnost, pořád přemýšlím, jestli jsi mu dala podobu konkrétního člověka nebo jestli jsi vymyslela úplně novou originální postavu.
A Linda je opravdu s tou svou nesmělostí opravdu rozkošná, tolik se bojí a přitom nemá čeho, Michael by ji na rukou nosil :-)
A poslední odstavec, ááách, nádherně napsané ♥

6 ondina ondina | 1. května 2012 v 9:45 | Reagovat

[5]: Tak můžu prozradit, že ten "upír" je normální člověk. V 9.díle na to Michael přijde, co je důvodem. Nenapadne ho však to nejdůležitejší "proč"?... Žádné nadpřirozené věci se tady dít nebudou. Vše má vědecké vysvětlení. Hlavně lékařské. Ale to už napovídám hrozně moc. Patolog si jen zavtipkoval, podle mě v dost nevhodnou chvíli, ale oni se se smrtí setkávají denně.
A děkuji. :-)

7 Janča Janča | 1. května 2012 v 18:22 | Reagovat

A já si myslela, že půjdeo opravdového upíra, úplně jsem tomu uvěřila.
Teď nevím, jestli je to, že jde o člověka, dobrá nebo špatná zpráva, ale spíše špatná, protože je hrozné, že takové činy má na svědomí člověk :-x

8 ondina ondina | 1. května 2012 v 19:52 | Reagovat

[7]: Má na svědomí strašné věci a bude pokračovat... Má sice důvod, ale to není omluva, mohl to ten člověk řešit jiným způsobem, i když ten osobní důvod jistě bolel také hodně. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist