Atelier duše 5.

22. dubna 2012 v 15:04 | ondina |  Povídky
Přeji krásnou neděli,
dnes sem dávám takový "propojující, ale důležitý" díl k Atelieru. Nemůžu s ním končit nebo začínat kapitolu, proto ho zde uvedu samostatně.
Děkuji za krásné a povzbuzující komentáře, kterých si vážím.♥
Vaše upírka Ondi.

Zůstávám v kriminální laboratoři, kde mě nechal Michael o samotě s panem nedodělaným. Teď ho nesmím zklamat. Věří mi. Věří, že bustu, kterou začala modelovat Sarah, dokončím. Sama jsem zvědavá na tvář, která už brzy pod mýma rukama spatří světlo světa. Mám tu veškerý materiál i nástroje potřebné k tomu, abych pána dokončila. Nechybí vůbec nic. Vezmu si plášť a pustím se do práce.

Upřesňuji základní proporce pana neznámého a trávím svůj čas s ním, místo s Michaelem. S ním. Ve společnosti umělecké hlíny a špachtle, čas trávený modelováním a stylizováním. Musím být přesná. Polštářky mých štíhlých prstů se dotýkají té nádherné, jemné hmoty, mazlí se s každým místečkem obličeje, hladí každý detail tváře. Tohle modelování je mnohem těžší, než jsem zpočátku předpokládala. Nevím, proč to mé srdce tak cítí? Něčemu se brání. Bude zapotřebí hodně velkého estetického cítění, ale vím, že to dokážu. Ještě dnes se Michael s tímto člověkem bude moci seznámit. Dnes ho pozná. Studii očí znám dobře, dokážu si je lehce vybavit. Studovala jsem anatomii, ale tady to není nic jednoduchého. Tyhle oči jsou jiné, zvláštní, zlé, prázdné a cizí. Busta mi právě prozrazuje, o jakého pána jde. Sice ho neznám, ale mé oči do něj vidí. Stejně jako mé srdce a oči slepé Sarah. Už rozumím. Já ano. Vidím zlo.



Nechám Lindu s nedodělanou bustou a s Bellou odcházím za profesorem z Braillovy univerzity. Hned, jak se pozdravíme, posadíme se naproti němu. Oba s napětím očekáváme, jaký obsah dopis skrývá. Profesor začne číst:

"Nejdražší Sarah, píšu ti Braillovým písmem, abych ti dokázal, jak moc mi na tobě záleží. Neuplyne jeden jediný den, abych na tebe nepomyslel. Promiň, že to tak hloupě skončilo, moc mě to mrzí. Prosím, vrať se. Miluji tě, Pete."

"To psal zamilovaný," okamžitě řekne profesor. Podívám se na Bellu, nic nechápu a nadhodím:

"Že by zločin z vášně?"

S Bellou se rozhodneme znovu zajet na místo činu, samozřejmě řídím já. Jsme na střeše, kde jsme před několika desítkami hodin našli mrtvé tělo Sarah. Stále ji tam vidím ležet. Její chladné, křehké tělo mám i teď před očima. Náhle mě u toho místa upoutají květináče se stromečky. U jednoho je něco jinak, jeho kmen padá k zemi…

"Nepotřebuje ten strom Viagru?"

Neodpustím si svou ironickou poznámku a podívám se na Bellu. Jdeme k okrasnému stromečku. Když vidíme stuhu, kterou je kmen přivázán k opěrné tyčce, zjistíme, že je povolená a je na ní krev. Usměji se na Bellu. Vím, že jsme právě našli důkaz. Dáme stuhu do sáčku na důkazy a vezmeme ji s sebou do laboratoře. Bella ji bude analyzovat. Bude to trvat jen malou chvíli. Na stuze budou otisky vraha.

Já se musím vrátit ke své práci, zajdu za jedním z techniků, který měl za úkol přiřadit stopy po broušení bruslí k jednomu jménu, které je součástí Petova hokejového týmu. Jednotlivé díly skládačky případu nám do sebe začínají zapadat. Nick, náš technik, mi dá výsledky a já čtu jedno jméno. Včera, když jsme si šli promluvit s Petem poprvé, jsem z toho mladíka měl zvláštní pocit. Ozval se jako jediný, že nemohou hrát zápas bez brankáře… Dobře si jeho chladný a současně drzý pohled pamatuji. Vezmu si výsledky a než půjdu říct Belle, co jsem se dozvěděl, chci zajít za Lindou. Podívat se, jak je daleko s dokončováním busty. Když přijdu do místnosti, kde jsem Lindu před desítkami minut nechal, je skloněná nad svým dílem a mě opět napadají ty hříšné myšlenky. Linda je tak… strašně svůdná. Raději se ji hned zeptám, jak je na tom. Odpoví, že jí už chybí jen maličkost, kterou právě ladí.

"Nesmím se na něj podívat dřív, než budete zcela hotova, že?"

Prohodím k Lindě, která stále svými prsty hladí své dílo. Její pohyby jsou tak něžné. Raději si ani nepředstavuji, jaké by to asi bylo, kdyby se mě ty její nádherné, štíhlé prsty dotkly na holém těle a těmi hebkými měkkými polštářky polaskaly mou kůži…

"Tak, tady ho máte", promluví Linda.

Zvedne ke mně hlavu a podívá se mi do očí. Usměje se. Zbožňuji její úsměv. Ale teď se musím soustředit. V momentě, kdy Linda otočí dodělanou bustu tváří ke mně, poznávám v něm toho samého člověka, který mi vyšel v Nickových výsledcích. Hokejistu s drzým pohledem.

"Toho kluka znám! Je to jeden z těch, co šili do Peta."
A už slyším Bellu, jak mě volá:
"Michaele, víš, komu patří otisky na stuze, kterou byla zavražděna Sarah?"
"Střednímu útočníkovi Adamu Sandersovi," odpovím na otázku, kterou mi Isabel právě položila a ukážu Belle Lindinu dokončenou bustu.
Bella jen dodá, až to tady se slečnou Jeanette dodělám, že za ní mám přijít. Musíme Sanderse zatknout. Nezbývá mi, než Lindě poděkovat za skutečně perfektní a hlavně profesionální práci a rozloučit se s ní. Musím ukončit případ Sarah. Opravdu ač nerad, rozloučím se s Lindou a slíbím jí, že určitě zavolám. Ještě než odejdu, musím Lindu pohladit po její dokonalé alabastrové tváři, která je bez jediné chybičky. Linda se do mého doteku opře a přivře víčka, její nekonečně dlouhé, husté ebenové řasy se chvějí. Tohle je opět výjimečný moment.
"Musím jít, Lindo," promluvím měkce, spíše šeptám.
"A děkuji!"
Linda ví, jen kývne. Její oči jsou plné porozumění.

Jsem šťastná, že jsem mohla Michaelovi s jeho případem trochu pomoci. Bustu jsem zdárně dokončila, ačkoliv to nebylo vůbec jednoduché. Oči toho člověka byly tak zlé, ale povedlo se. Tolik jsem se bála, abych Michaela nezklamala. Ale byl spokojený a poznal v mém díle vraha té dívky. Sarah, tak se dívka jmenovala. Jsem ráda, že jsem mohla pomoci v jeho usvědčení. Michael musel bohužel hned odejít. Má své povinnosti k případu i k samotné Sarah, což samozřejmě chápu. Ale než odešel, stačil mě ještě pohladit po tváři. Jeho dlaň byla tak horká a hebká. Je tolik něžný a krásný. Tolik ho toužím poznat, toužím se s ním sblížit. Když jsem v jeho přítomnosti, cítím zvláštní mrazení všude po těle a můj dech je úplně splašený, srdce bije na poplach. Zlatý hrudní koš, jinak by i sám Michael musel jeho údery slyšet. Michael mi slíbil, že mi znovu zavolá a já vím, že svůj slib dodrží. Vím, že Michaelovu slovu můžu věřit.

Odložím svůj plášť a odcházím domů. Tam mě čeká mnohem krásnější práce. Dokončení plátna, které miluji celým svým srdcem. Naposledy se podívám na bustu a odcházím. Před budovou kriminální laboratoře mnou najednou projede velmi nepříjemný pocit. Chlad. Jako by mě někdo pozoroval, sledoval...

Jen se pousměji a zavrtím hlavou. To není možné, Michael je v laborce. Asi se mi jen něco zdá. Bude to nejspíše tím stísněným prostředím. Nastoupím do taxíku a nadiktuji svou adresu. Netuším, že mě z povzdálí sleduje pár hnědých očí. Tyto hnědé oči jsou zlé, chladné a plné nenávisti. Jsou to oči samotného ďábla... Samotné Smrti.

Detektiv "Prada" přivede Adama Sanderse k výslechu. Ptám se ho jako první, když se posadí na židli ve vyšetřovací vazbě:
"Vy jste se Sarah chodili?"
Sanders chladně odpoví: "Byli jsme spolu."
Pokračuji: "Byl jste ten hloupý druhý, co? Kámoš byl se Sarah před Vámi, mám pravdu? Ale netušil, že mu bruslíte za kočkou… Brusle, to je ono! Naštěstí pro nás jste pyšný, že si brusle brousíte sám. Malé částečky kovu se Vám přilepí na kůži na dost dlouhou dobu. Máme otisky na stuze, kterou jsme našli na střeše domu a uměleckou bustu," propaluji Sanderse pohledem.
Bella dodá: " Řeknete nám, co se stalo nebo Vám to máme říct my?"
"Byl jsem doma kolem šesté, jsem Petův spolubydlící. Slyšel jsem ten záznamník," promluví Sanders.
"Slyšel jste vzkaz Sarah ještě před Petem," upřesním.
Sanders pokračuje:"Když přišla, otevřel jsem jí, ptala se po Petovi. Řekl jsem, že na ni čeká na střeše s překvapením a že ji tam doprovodím. Na střeše pochopila, že tam Pete není. Chtěl jsem si s ní promluvit o nás, v klidu. Ale řekla mi, že miluje Peta. Řekl jsem ji, že je slepá a ona odpověděla, že to je ten rozdíl mezi mnou a Petem. Pete ji nikdy jako slepou neviděl. Zeptal jsem se jí, co jsem pro ni já? A víte, co ta mrcha odpověděla? Že si ke mně odskočila pro útěchu. Nic víc. Uhodil jsem ji, vzal stuhu a uškrtil. Pak jsem znovu keř uvázal…", skončil svou výpověď Sanders.
Znechuceně jsem se podíval na Sanderse a pak na Bellu. Neodpustím si svou poznámku: "Sarah jsem osobně sice neznal, ale ačkoliv byla slepá, do Vás viděla!"
Bella jen Sandersovi rozkázala: "Vstaňte, otočte se a dejte ruce za záda!"

Jsem rád, že jsme vraždu Sarah úspěšně vyřešili. Pomohla nám k tomu i Linda svou profesionální prací.

Vracím se domů. Už je dost pozdě. Konečně si chci chvíli odpočinout a zapomenout na všechnu tu hrůzu. Do mého pokoje pozvolna padá temný závoj nebes. Jdu k oknu a vidím hvězdy. Přemýšlím, zda je to pravda. Zda skutečně vydávají tetelivý zvuk, jako by se uvnitř každé planoucí koule ozýval mohutný akord, který pak prostřednictvím své záře vysílají po celém vesmírném světě? Jejich zpěv však slyšet nemůžu...

Do přehrávače vložím oblíbené CD a poslouchám skutečnou nebeskou hudbu. V momentě, kdy Beethovenova klavírní sonáta "Pathetique" ladně přechází do hladivé melodické druhé věty "Adagio cantabile", se konečně posadím a uvolním. Vezmu mobil a chci zavolat člověku, se kterým se cítím krásně. Chci vytočit Lindino číslo. Snad ještě nespí. Než to stačím udělat, zazvoní mi přímo v ruce, ale na displeji není Lindino jméno. Vidím jiná písmenka, která mi prozrazují jméno volajícího. Je jím BELLA. Poslouchám. Stačí mi jedna jediná věta, kterou Isabel vysloví: Věta, které se obávám pokaždé.

"Michaele, znovu zaútočil…!"
 


Komentáře

1 Jaňulinka Skřet :P Jaňulinka Skřet :P | E-mail | Web | 23. dubna 2012 v 15:52 | Reagovat

Je to pěkné máš strašně krásný styl psaní příběhu je to takové akční a má to grády Skvělý prostě :)

2 ondina ondina | 23. dubna 2012 v 17:23 | Reagovat

[1]: Jaňulinko,
moc děkuji!
Udělala jsi mi velkou radost.

3 Janča Janča | 23. dubna 2012 v 17:49 | Reagovat

Tak já jenom doufám, že tou napadenou nebyla Linda a pokud ano, tak že ve zdraví vyvázla.
Tento díl byl opravdu akční, hodně se toho v něm událo a taky jsem se dozvěděla, že tajemný vrah není Daren, soudím tak podle hnědých očí toho ďábla.
Ukončila jsi díl v tom nejnapínavějším momentu, takže jsem momentálně pořádně napnutá ;-)
A jako vždy, i tenhle díl korunovaly tvoje nádherné vypravěčské schopnosti, kterými vdechuješ do svých postav opravdový život :-)

4 ondina ondina | 23. dubna 2012 v 18:55 | Reagovat

[3]: Ahoj Jani♥,
tvá krásná slova - DĚKUJI!
Krásná slova a přesné vnímání, to u tebe obdivuji.
Opět jsi přesně vystihla "maličký", ale velmi důležitý detail a soudíš správně. Ty oči vraha nejsou modré. Je už ti jasné, že to není Daren. Jsi skvělá!
Jen - "ON" je hrozně zlý, tak nevím... Pokud je obětí Linda, tak jistě nevyvázne... Ale uvidíš.
Já jsem tento díl musela takto "vložit" jako samostatný, nešel mi nikam navázat.
A to napětí, to je tak trošku v plánu. Teď se teprve "rozjíždí" pravý příběh...

Děkuji!
Krásný večer, Jani!♥♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist