Atelier duše 3.

21. dubna 2012 v 12:49 | ondina |  Povídky

Spolu s Michaelem se posadíme a objednáme si. Jsem tak nervózní. Dnes večer nesmím nic zkazit. Michael působí velmi přísným až odměřeným dojmem, jistě není z těch, kteří dávají i druhou šanci. Svou nesmím v tenhle okamžik promarnit. Objedná velmi drahé víno.
"Tak na co si připijeme?" Zvedne sklenku s rudou tekutinou, rudou jako krev. Jeho úsměv je však smutný, stejně jako jeho oči. Pohledu plného bolesti jsem si u Michaela všimla už během našeho prvního, i když velmi krátkého setkání. Trápení v jeho očích nešlo přehlédnout a vidím bolest i teď. Přeji si v jeho krásných hlubokých očích zapálit maličkou jiskřičku, ze které by se rozhořel plamen štěstí a přeskočil by v žár vášně.



Pohled na něj mi prozrazuje, že si také dal na svém zevnějšku záležet, aby udělal dojem. Své dlouhé, zlaté vlasy nechává volně padat na ramena. Stále víc a víc ve mně vyvolává obdiv. Pozornost mých očí upoutají nejprve masivní hodinky, poté jeho dokonalá tvář. Prohlížím si ji celou, ale můj pohled se zastaví na části, která mě láká a okouzluje ze všeho nejvíc. Plné, sametově hebké rty. Dráždí mě a svádí a já podléhám. Nemám sílu se bránit. S úžasem se dívám na tu krásu před sebou.
"Tak na nás!" Riskuji, ale musím. Člověka, jako je Michael, nepotkám každý den. Ruce se mi příliš třesou, stejně jako můj hlas.
"Nemusíte mít ze mě takový strach, Lindo," Michael se jemně usměje, jeho hlas je tichý a uklidňující. Panebože, on poznal, jak jsem nervózní. Nechtěla jsem udělat žádnou chybu a kazím vše hned od začátku.
"Nemám z Vás strach," špitnu nesměle, "ale přiznávám, že jsem trochu nervózní. Nestává se mi zrovna každý den, abych mohla strávit krásný večer s někým, jako jste Vy, Michaele!" Plácnu první hloupost. Vše dělám špatně…

Když si připijeme, zeptám se Lindy, čím se zabývá. Prozradí mi, že je umělkyně a vede kurzy kreslení. Je jí 23 let. Připadá mi mnohem mladší, ale její nesmírná hubenost, křehkost a hebkost léta ubírá. Přemýšlím, zda se mám zeptat, ale nakonec to udělám.
"Lindo, mohla byste se zítra stavit za mnou v kriminální laboratoři? Rád bych znal Váš profesionální názor na jedno umělecké dílo. Dost byste mi pomohla. Vyhledejte Michaela McKagana, prosím."
Linda je jistě trochu překvapená nebo spíše zaskočená, ale naštěstí souhlasí.
Zítra ji znovu uvidím.
Zdá se, že je Linda trochu uvolněnější než na samém začátku. Je nejen překrásná, ale i milá a velmi výjimečná. Už teď miluji její bezprostřední zvonivý smích. Její smích je melodičtější než Beethovenova dokonalá hudba, kterou tolik miluji. Podléhám jí čím dál víc, nedokážu tomu zabránit. A ani se bránit nechci.
Když dojíme a dopijeme, zaplatím jako správný gentleman. Vezmeme si taxi a mě přepadne opět smutek. Překrásný večer s Lindou právě končí. Budu doufat, že mi dá možnost ji znovu vidět, nejen u nás v laborce.
Dozvěděl jsem se o Lindě Jeanette skutečně důležité informace. Kromě svého povolání a věku, mi prozradila, že je Francouzka, která si chtěla splnit "americký sen". Když přišla z Paříže do Los Angeles, ani jí se nevyhnulo zklamání. Stejně, jako mně. Ale já chtěl hlavně zapomenout. Zapomenout a ulevit té veliké bolesti, kterou mi způsobila Susan.
Je krásný večer. Na nebi se v sametové černi lesknou hvězdy, podobají se drahokamům.
Doprovázím Lindu do jejího bytu. Tolik si přeji, aby tyto okamžiky strávené s ní nikdy neskončily… Když už jsme u dveří domu, kde rudovláska bydlí, podívám se upřímně do jejích očí a zeptám se:
"Lindo, bylo mi ve Vaší společnosti velmi příjemně. Mohu doufat, že si tyto okamžiky budeme moci někdy zopakovat?" Doufám, že její odpověď bude kladná.

Už se blížíme k domu, ve kterém bydlím. Vím, že Michaela zítra uvidím, ale to bude jen pracovní schůzka. Nic soukromého. Michael chce vyřešit případ a já mu v tom můžu, MUSÍM pomoct. Ale bude mít zájem vidět i mě? Tolik bych si to přála. Dá se říct, že nic bych si už nepřála víc než prožít další chvíle jen a jen s Michaelem. Co mám udělat? Jak ho mám k sobě připoutat?
Ne, to nemůže být pravda, Michael se mě právě zeptal, zda se můžeme znovu vidět? Nejraději bych se mu vrhla do náruče a políbila ho, jakou mám šílenou radost, ale nemůžu dát na sobě nic znát. Plaše se podívám na ruku, která se mě dotýká.
"Třesete se. Mohu doufat, že Vás znovu uvidím?"
Nevím, co odpovědět. Tento krásný kriminalista ovládá mou mysl. A už vím, že i mé srdce.
"To nic. Ráda Vás znovu uvidím. Vezmu z kabelky svou rtěnku a napíšu na Michaelovo zápěstí své číslo. "Budu doufat, že zavoláte!" Usměji se zpět na Michaela. Chci odejít. Michael mě však otočí k sobě a donutí mě se na něj podívat.
Náhle to ucítím. Michaelův spalující pohled. Oheň na vysněném obzoru. Cítím ten žár, ale uvnitř se třesu. Jako bych nyní neviděla nic, i když mám otevřené oči. Cítím jeho něžné doteky, stejně jako lehounké šimrání jeho zlatých vlasů.

Linda mi právě dává naději. Nemohu tomu sám uvěřit. To nemůže být pravda. Tento rusovlasý anděl mi dovolil doufat, že ho budu moci znovu vidět a strávit s ním další neopakovatelné a jedinečné okamžiky.
Přitiskne se ke mně blíž. Cítím plamínek, který jsem v ní zažehnul, třepotavě plápolá na jejím svůdném těle. Obejmu ji, mé srdce tluče přímo na jejím. Vzlétám k obloze, nechávám pod sebou veškerou zlobu a krutost, která už mi nikdy neublíží.
Přestože je tichá letní noc bez vánku, vzduch je provoněn růžemi, které cítím z Lindiny navoněné šíje. Toužím ji zlíbat. Stejně, jako její rty. Jistě jsou sladké. První něžný polibek směřuje na její tvář, cítím takovou touhu. Proto v polibcích pokračuji na krku. Cítím, jak se chvěje, stejně tak i její hebké štíhlé paže, které se kolem mne ovinuly. Podívám se jí do zářících dvou drahokamů, které se nevinně rozšířily. Jas jejích očí vznítí obdiv pokaždé, ať svítí slunce nebo hvězdy. Jemně si přitáhnu její tvář. Něžně se svými rty dotknu těch jejích. Jsou tak vláčné a horké. Tak sladké a smyslné. Hladím přitom Lindinu andělskou tvář. Linda lehce vydechne. Vyplňuje svatyni v mém srdci, která zela kvůli Susan prázdnotou.

Michael mě nejdříve laská svýma rukama na bocích. Nevím, co se se mnou děje. Mám pocit, že z Michaelových doteků zešílím. Teď mě něžně hladí po tváři a zároveň líbá. Vstříc mu nabízím svá rozechvělá ústa. "Ach", třesu se. Přesto se okamžitě k Michaelovi přitisknu ještě víc. Rukou hladím Michaelovy zlaté vlasy. Přeruším vysněný něžný polibek, pousměji se na Michaela a rozloučím se.
"Uvidíme se zítra v laboratoři, detektive McKagane."
Otočím se a chci jít domů. U domovních dveří se zastavím a ohlédnu se. Michael stojí stále na tom samém místě a dívá se za mnou. Jsem jak paralyzovaná. V tom se Michael rozhodne ke mně rychle přiběhnout. Velmi vášnivě mě přitlačí ke zdi domu a já cítím jeho jazyk náhle až v krku. Líbá mě vášnivě, bouřlivě a dravě, vyzývavě a smyslně. Nechci, aby tato chvíle skončila. Mé tělo na něj reaguje každým nervem. Oheň vášně ve mně hoří. Jeho vášeň cítím na svých rtech. Pak se náhle proberu ze svého poblouznění, přeruším náš polibek a utíkám do svého bytu. Už se neohlédnu. Za dveřmi svého bytu se vydýchávám.
Usměji se, cítím se tolik šťastná. A co také cítím? Michaelovu sladkou příchuť rtů na těch svých.


 


Komentáře

1 Janča Janča | 22. dubna 2012 v 11:05 | Reagovat

Olinko, to bylo totálně dech beroucí!!!
Já přímo cítím ten oheň, tu vášeň a jiskru mezi nimi!
Krásně jsi to popsala, opravdu nádherně ♥
Jenom mě napadlo, že když Michael přizval Lindu k vyšetřování, jestli to tím pádem nebyl právě on, kdo na ni tím upozorní onoho Pana tajemného :-?
A mimochodem, nebude ON náhodou Daren? ;-)

2 ondina ondina | 22. dubna 2012 v 12:18 | Reagovat

[1]: Wow, Janičko*,
nejdříve přeji krásnou neděli!

A nyní Ti moc děkuji za tolik krásná slova.
Hm, opět jsi přesně vytušila naprosto vše. No, :-? on Michael udělá jednu velikánskou chybu v 8.dílu... A "ON" opravdu jen čeká na příležitost. Zatím Michaela "jen škádlí", to pravé teprve začne...
Daren... :D Jani, bude mít tady taky "svou roli". Slibuji! Jsi skvělá!;-) Ale snad tě maličko překvapím. Pátráš ale výborně!
Moc děkuji za TVÁ krásná slova!♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist