Atelier duše 2.

15. dubna 2012 v 12:03 | ondina |  Povídky

Zlaté slunce jasně září. Větve stromů se opět lehce pohupují v lehkém vánku jakoby na pokyn neviditelného dirigenta. Po obloze plynou bílé načechrané obláčky. Krásný den.

Celou noc jsem nezamhouřila oči. Stále jsem musela myslet na jeho oči a sametové rty. Vstanu a jdu ke svému plátnu. Snažím se do něj dostat každičký detail, který i teď vidím. Jeho nekonečné řasy a smyslný pohled mě naprosto okouzlil. Ptám se sama sebe: kdo je to? Jako bych jeho tvář znala od samého začátku. Nemusím vést svůj štětec, sám je svým pánem a já se jen jeho tahům s veškerou důvěrou podřizuji, poddávám se jeho moci, která mě ovládá. Nanáším barvy a vidím před sebou jen jeho. Michaela.


Vejdu do laboratoře a snažím se projít další důkazy v případu slepé dívky. V její růžové kabelce, která tolik ladí k botům detektiva "Prady", najdu dopis. Je psaný Braillovým písmem, ale nedokážu ho přečíst. Kontaktuji profesora z univerzity. Snad nám to pomůže k dopadení jejího vraha.
Na mém stole leží spolu se složkou samotného zla i žlutá obálka. Ukrývá slova pro jediného člověka. Doufám, že mě k dovede.
Celé hodiny ke mně promlouvá jen město. To veliké, valící se, šelestící město Los Angeles s věčným rachotem aut, vrstvami hlasů, lidských životů. Jakoby mě právě sluneční světlo, jehož paprsky tak nádherně září, spíše zraňovalo. Co, vlastně koho jsem uviděl a cítil v jednu jedinou chvíli, do té doby uvnitř prázdný a mrtvý v mysli i v srdci jako v té nejčernější mizérii, to vše se změnilo v jediný vzácný okamžik.

Místo polední pauzy dojdu na adresu inzerovaným bytů a v ruce držím žlutou obálku. Realitní agentka mě hned zve dál. O byt mi ale skutečně nejde. Poprosím tu dámu, zda by mohla předat mou obálku mladé, krásné, asi dvacetileté rusovlásce, která si přijde byt určitě prohlédnout. Nezapomenu zdůraznit, že její tvář bude zdobit dokonalý, kouřový make-up. Slečna se usměje a slíbí, že obálku mladé slečně předá.
Rozloučím se a spěchám zpět do laboratoře, kde na mě čekají další analýzy týkající se případu Sarah. V myšlenkách jsem stále u své půvabné krásky. Vidím její překrásné oči, které září jako dva smaragdy. Budu do nich moci znovu pohlédnout a podlehnout jejich magické přitažlivosti? Díky pěstěným nehtům vypadají její ruce ozdobně a zvláštně, hladivě, pěkně. Jak by bylo krásné nechat se jimi dotýkat...

"Michaeli", osloví mě Bella, "máš nějaké další výsledky týkající se našeho případu?"
"Zatím ne. Moc by nám pomohlo, kdyby nějaký umělec dokázal dodělat bustu, kterou jsme našli v bytě Sarah. To bude ale hodně těžké. Zkusím někoho schopného vyhledat," odpovím. Dnes se cítím opravdu skvěle, doufám, že ji večer spatřím. Bavím se i se slečnou Kuličkou, která je na recepci. Pokaždé se mě snaží pozvat někam ven. Když to Bella uvidí, s úsměvem se mě zeptá, zda jí nechci něco říct… Čte ve mně jako v otevřené knize. Za tu dobu, co spolu pracujeme, mě už zná opravdu dobře. Ví i o mém nešťastném vztahu se Susan, i o tom, že jsem se rozhodl nikdy nedat nikomu dalšímu šanci. Otevřená zlomenina srdečního svalu je ta nejhorší diagnóza, kterou jsem si musel po smrti svých rodičů projít.
"Na koho myslíš?" Zeptá se znovu Isabel?
Nemá cenu před ní nic skrývat, tak jí povím o setkání s . Pohladí mě po utrápené tváři a řekne mi, že musím riskovat, pokud mám dostat od života šanci.

Stojím před vstupem do bytu, který je v novinách inzerovaný. Dveře jsou otevřené, ale nikoho nevidím.
"Haló", zkusím hlasitěji promluvit.
"Pojďte dál", okamžitě ke mně přijde dáma a zeptá se, zda jsem tu kvůli prohlídce bytu. Pak se na mě zadívá, spiklenecky se usměje a řekne: "Á, to jste vy!"
"Promiňte…?" Nějak ničemu nerozumím. Tu dámu vidím poprvé v životě. Dojde pro žlutou obálku a podává mi ji se slovy:
"Vy budete určitě ta mladá krásná rusovláska se smaragdovýma očima. To je pro Vás!"
Převezmu žlutou obálku, na které je napsáno: "Pro krásnou rusovlásku se smaragdovýma očima". Cítím, jak červenám. Ne, to přeci nemůže být od něj... Zrychlí se mi dech a mé srdce vynechává údery. Vytáhnu dopis a nemůžu uvěřit, co právě čtu…

"Milé číslo 33,
jen doufám, že se k Vám můj vzkaz dostane a nebudete si myslet, že jsem troufalý. Ale někdy musíme riskovat, aby dostal někdo jiný šanci. Kdybyste si chtěla třeba někdy promluvit o svém rozhodnutí zůstat v Los Angeles, znám jednu skvělou restauraci. Co říkáte, dnes v osm? Roh dvacátéšesté. Budu se na Vás těšit.
Číslo 32."

Bože, to už je za chvíli. Na byt jsem v tento okamžik úplně zapomněla. Utíkám domů. Večer musím vypadat skvěle.
Minuty neúprosně běží. Vymýšlením účesu jsem strávila celý zbytek odpoledne. Vsadím úplně vše na jednu kartu, chci být přirozená. Umyji si vlasy. Tentokrát použiji i šampón pro extrémní lesk . Chci, aby se mé vlasy leskly. Musí být dokonale hebké. Celou tu dobu, co jsem ve sprše, přemýšlím nad nejvhodnější kombinací oblečení. Rozhodnu se pro stříbrnou s černou. Obléknu si také ty nejužší kalhoty, které najdu ve svém šatníku. Musím být dokonalá. Musím!!!

Poté, co se obléknu, vrátím se do koupelny, abych se nalíčila. Nesmím udělat jedinou chybu. Černou prodlužující řasenkou ještě více zdůrazním své řasy, závoj, který zdobí mé oči.
Nakonec pečlivě učešu každý pramen svých hedvábných vlasů.
Už je nejvyšší čas. Jsem tak nervózní, že jsem málem zničila i své pěstěné nehty. Modlím se, aby opravdu přišel. Toužím Michaela vidět, cítit alespoň na vteřinku jeho smyslný pohled na svém těle. Musím ho upoutat. Ale nezbývá mi nic jiného než to nechat na osudu. Srdce mi zběsile buší a s každým jeho drobným stahem mnou projíždí očekávání a snad až bolest. I má krev mě skoro pálí samou touhou.

"Mluvil jsem s kamarádkami Sarah. Hned mi na něj daly posudek. Řekly, že je její přítel hokejista," seznámí nás detektiv "Prada" s tím, co o Sarah zjistil. Zeptám se jej, zdá má ten hokejista i jméno. "Ano. Drake. Pete Drake," odpoví detektiv.
Jdem si s ním s Bellou popovídat.
Když se blížíme k hale, kde hokejisté trénují, uvidíme na ulici skupinu mladíků..
"Pánové? Jsem detektiv Ripoll," Bella ukáže odznak.
"Nerada vás ruším, ale hledáme Peta Drakeho."
"Já jsem Drake," přijde k nám jeden z mladíků.
"Mám pár otázek," doplní Bella.
"Ale my máme zápas. Nemůžeme hrát bez brankáře," ozve se jeden z hokejistů.
"A já vám ho mám sehnat? To si vyřešte! Kapitáne, jdeme!" Oznámím Petovi i ostatním.

"Sarah jsme našli na střeše Vašeho domu. Co nám k tomu řeknete?" Zeptá se Bella.
"Nic. Jak je možné, že je mrtvá?
"Chodily jsme spolu," řekne Pete nalomeným hlasem.
"Proč jste se spolu vlastně rozešli? Položím další otázku.
"Kluci se do mě naváželi," Pete už skoro vzlyká.
"Protože byla slepá?" Zeptá se Bella.
"Jo. Napsal jsem jí dopis. Před pár dny," dodá Pete.
"Jo. To my víme. Chtěl jste ji...," nestačím doříct.
"Zpátky. Když jsme byli spolu, život byl hezkej. Když se k tomu vracím, to mě donutilo napsat ten dopis a zafungoval, protože mi volala a říkala, že ke mně přijde," vysvětluje Pete.
"A v kolik hodin k vám měla přijít?" Položím další z otázek.
"Měli jsme trénink. Obvykle tady býváme do šesti, ale dělám týmu manažera. Musel jsem zůstat déle kvůli termínu," řekne Pete.
"Tak to máte hezoučké alibi. Promluvíme si s vašimi spoluhráči a chci mít potvrzený ten záznam," řekne Bella.
"A já si vezmu brusle celého týmu do laboratoře na analýzu," dodám. Mám skvělý nápad.

Blíží se večer. Doufám, že se mé pozvání k překrásnému rusovlasému stvoření dostalo. Bella už odchází domů. Usměje se na mě a jen prohodí, že vypadám skvěle. Popřeje mi, abych si dnešní večer užil a dá mi lehký polibek na tvář.

Dojdu na smluvené místo, rusovlásku zatím nikde nevidím. Posadím se ke stolu a přemýšlím o Annie, o NĚM. Zatím nic neobjednávám.

"Mohu si přisednout, prosím?" Ozve se tichý nejistý hlásek. Zvednu svůj zrak k dívce, která právě přišla a tak tak popadám dech. Stojí tam andělské stvoření, které mě paralyzuje natolik, že málem ani nedokážu odpovědět. Jen stále koukám na tu nadpozemskou krásu, kterou před sebou vidím.
"Ano, samozřejmě! Jsem velmi rád, že jste přišla," odpovím jí a vstanu.
"Jak jste mě našel?" Položí otázku, kterou jsem očekával.
"Jsem kriminalista, je to má práce."
"Ahoj, jsem Linda," podá mi ruku.
Podám jí svou a řeknu: "Ahoj, jsem Michael."
Pak se společně posadíme a objednáme si.
Tohle bude krásný večer!
 


Komentáře

1 Janča Janča | 16. dubna 2012 v 18:31 | Reagovat

Olinko, trošku mám strach, vzpomněla jsem si, že ta zavražděná dívka, Sarah byla umělkyně, sochařka, no a naše rusovláska Linda zase maluje, tak doufám, že nakonec nebude nějak v ohrožení.
Jinak je vidět, že s nima oběma city pořádně zamávaly, prostě láska na první pohled, tak uvidíme, jak se jejich začínající vztah bude vyvíjet dál :-)
Perfektní :-)

2 ondina ondina | 17. dubna 2012 v 8:47 | Reagovat

[1]: Jani,
tvá intuice tě vede velmi správným směrem! Samozřejmě ti nemůžu prozradit nic, snad jedno, co má AD společné s Ari. První pohled lásky, jak říkám já... :D Ale, ono to nebude tak jednoduché. A uvidíme, já samozřejmě vím, jak vše dopadne, co Linda zažije a pokud budeš číst i dál, tak kolem pátého dílu se TEPRVE rozjede ten PRAVÝ, podstatný příběh o NĚM, jak trochu naznačuji už nyní.
Ale máš velikou pravdu, hned jsi uviděla souvislost mezi sochařkou Sarah a Lindou, jsi vážně velice vnímavá. Tohle jsem nečekala! Kdybys tušila, že máš teď velikou pravdu!!
Budu sem díly asi dávat po dvou, tak se dozvíš víc, když budeš AD číst i nadále.
A opět děkuji!* :-)
Pěkný den!

3 Janča Janča | 17. dubna 2012 v 17:16 | Reagovat

Rozhodně budu číst dál, s tím počítej ;-)
Já jsem myslela, že hlavním hrdinou bude Michael a teď to vypadá, že to bude spíše ten tajemný vrah.
A že jsem se trefila? Tak to mám radost a strašně se na povídku těším :-)

4 ondina ondina | 17. dubna 2012 v 17:42 | Reagovat

[3]:Janičko*♥,
trefila ses naprosto přesně. Jsi skvělá!
Ten tajemný vrah tě asi možná překvapí, o "něm" bude celý příběh, ale ne, TEBE určitě ne. Ty to budeš vědět hned, KDO to je.
Janičko, jsem tolik ráda, že budeš AD číst. Je to čest!
A počkeeeeeeeej, Michael JE hlavní hrdina!! Opět trefa!
A moc děkuji!
Přeji krásný den!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist